Název

Walliské Alpy 2019

Popis

Na přelomu července a srpna jsme vyrazili do Walliských Alp zdolávat nějaké ty 4kilometrové kopce. Sestava seznala změny. Jede Eva s Davidem a já s Jirkou. Jirka je pro nás tak trošku nováček a zároveň díky svému zaměstnání i dost kopci ošlehaný matador. Takže jsme asi všichni tak trošku zvědaví, jak nám to půjde.
Aklimatizace je nutné zlo, první kopec funíme jak tatra v blátě. Postupně si naše plíce, svaly i nohy v botech zvykají, mé o to déle, neb jsem si pořídil nové D boty a ještě jsem se s nima úplně nezkamarádil. Weisshorn je ideální destinace, i když dříve pohodový ledovec pod ním dostal teplem pěkně zabrat a začíná to být vcelku náročná ledovcová tůra.
V úterý jdem na Brittania hutte a kus za ní, na ledovci Allalin, spíme pod širákem ve 3tis m n.m. Aklimatizace se již projevuje pozitivně, přesto ve středu nám 7 km dlouhý ledovec až na vrchol Strahlhornu dává dost zabrat. Počasí se tak různě honí, přechází slabá studená fronta. Přesto ledovec odpoledne dost změknul, firn se propadá do trhlin a my do kaluží roztáté vody. Teprv expost se dozvídáme, že zde na tomto ledovci se v pondělí zabila alpinistka pádem do trhliny... Doklopítáme do Brittania hutte a jedno chlazené změkčí útrapy tohoto dne. Pak fofrem na lanovku do Saas Fee a do kempu. Hromady sušení propocených věcí, hromady jídla do hlavy, hromady piva před spaním...
Je čtvrtek a odpočinkový den. Odpoledne jdem do městečka Saas Grund a všímáme si divného režimu dopravy na hlavní třídě. A hle, průvod krojovaných hudebníků, za ním kupa povozů z místními řemesly...takové živé muzeum. Asi dvě hodiny se s davy turistů a místních koukáme na tuto veselici. O co jde? Google google, ty to víš? Ha, 1.8.1291 - vznik Švýcarska. Aha. Hudba, petardy a ohňostroj nás provází až do pozdních večerních hodin...
Pátek ráno a silně nejistá předpověd počasí. Dnes deštivo, bouřmo, zítra má být mnohem lépe... Taktizujeme a nakonec naryhlo rezervujeme ubytko na Mischabel hutte. Dupeme do vzdušnou čarou 1,5 km vzdálené chaty, která ale leží o 1000 metrů výš, nž kam se dá dostat s místní MHD...
V údolí se formuje bouřka, prší. Asi ve 2800m n.m. déšť přejde ve sněžení. O to příjemněji se stoupá. Není nic vidět (např. jak daleko je ještě na hutte), voda a chlad neumožní se tělu přehřát, člověk se nerozptyluje focením či výhledy... Odpoledne jsme tam. Večeře bude v 17:30, snídaně 3:30. Odpočíváme v lageru, večeře vcelku šla. V sedm jdem na kutě. Ve tři ráno hvězdy a zima, jak na Sibiři. Snídaně a vřazujeme se do vláčku guidů s klienty. Na ledovci se navazuejeme a jdem dál do sedla Windjoch. Zde pro mnohé alpinisti přichází šok, neb zde dost fučí, poletuje zmzlý sníh a je dost pod nulou. Za chvíli vyndaváme z báglu zimní rukavice a teplé bundy. Mnozí to asi ani sebou nemají a postupně to otáčejí a jdou dolů. Slunce se odlepilo od horizontu a pomalu zmírňuje mráz. Na vrcholu Nadelhornu se prostřídáme a hurá na další vrcholy v tomto hřebenu. Přichází vzdušný hřebínek a firnový hřeben k Hohbarghornu. Pár fotek a opět zpět a dolů na chatu. Tam povinné pivko a z báglu oběd. Počasí se každým metrem dolů vylepšuje, možná to lze označit i za vedro. Ještě že jsme si vzali kraťasy. V sobotním odpoledni táhnou na hutte davy. V neděli bude na kopcích plno. Darazivší do kempu jsme započali s balením a uklízením věcí, neb o nedělním ránu nám nezbylo, než si na deset hodin sednou do auta směr domů...

Nastavení